Recenze - Šťastní lidé čtou a pijou kávu

17. srpna 2016 v 21:11 | adminka |  Knihy

Recenze: Šťastní lidé čtou a pijou kávu


Autor: Agnes Martin-Lugand
Orig. název: Les gens heureux lisent et boivent du café
Pořadí v sérii: #1
Rok: 2013; v ČR 2016
Počet stran: 224
Nakladatelství: Motto
Překlad: Natálie Pecková


Dá se vyléčit zlomené srdce? Mladá Pařížanka Diane je přesvědčená, že šťastní lidé čtou a pijou kávu, a proto tak nazve svou kavárnu. Když však při automobilové nehodě zahyne její manžel i malá dcerka, Diane ztratí smysl života. Zoufalá mladá žena se zcela uzavře před světem a přestane se starat i o svou literární kavárnu. Nakonec se rozhodne odjet do Irska, které toužil navštívit její muž, a na jeho bouřlivém a drsném pobřeží dát do pořádku svůj život. Netuší, že tu potká muže, který rázem její život změní. Záhadný fotograf Edward, kolem nějž se dějí podivné věci, ji přiměje vrátit se do života. V současné době se podle knihy natáčí i film.(databazeknih.cz)




Diane je mladá Pařížanka, která měla vše, po čem spousta žen touží. Nejen že se narodila v Paříži a díky tomu měla jedno z nejkrásnějších měst jako svou domovinu. Měla dokonalé manželství s úžasným mužem Colinem, spolu měli pětiletou dcerku Claru. K tomu vedla malou kavárnu s názvem Šťastní lidé štou a pijou kávu.

Jenže jednoho dne při tragické nehodě o svou rodinu přišla a na celý rok se uzavřela do sebe. Diane velmi trpěla ztrátou své rodiny a jejím jediným přítelem zůstal Felix, její kamarád a homosexuál, který se jí snaží z deprese dostat, ale není to vůbec jednoduché. Felix se na to jednoho dne už nemůže koukat a rozhodne se ji odvést s sebou na dovolenou. Diane ale přijde s nečekaným nápadem, že odjede do Irska. Do země, kam se chtěl její manžel podívat, ale nestihl to. Rozhodne se ho tedy navštívit za něj.

V prvních dnech v Irsku se necítí zrovna nejlépe. Navíc má velmi nepříjemného souseda Edwarda, který je snad den ode dne nesympatičtější. Ale o přesto, se mezi nimi začne vyvářet vztah...


POSTAVY:
Diane - mladá vdova, která nemá najednou pro co žít, trpí a nechce už žít
Edward - fotograf, který má svého psa a žije svým stylem života
Felix - nejlepší kamarád Diane,udělal by pro ni cokoliv

OBÁLKA:
Motto zvolilo vlastní obálku a knihu "usadilo" do roztomilého malého formátu, což se mi neskutečně líbilo. Za obálku jednoznačně 1*.

FILMOVÉ ZPRACOVÁNÍ:
V současné době se chystá filmové zpracování, ale prozatím není žádná informace odtajněna.


MOJE HODNOCENÍ:
Přiznám se, že když jsem si přečetla anotaci poprvé, nijak mě to neoslovilo. Očekávala jsem další romantickou knihu na již protřelé téma. Chvíli jsem kolem knihy chodila, ale pak jsem si přečetla první kapitolu a tak nějak se to ve mě zlomilo. Knihu jsem si pořídila a s radostí se pustila do čtení.

Hned v úvodu je osudná nehoda Dianiných lásek, která je strašlivá. Opravdu taková tragédie by se neměla stávat, ale bohužel i to se stává. Diane se se svou ztrátu odmítá smířit a velmi trpí. Při čtení začátku jsem měla slzy v očích a sžila jsem se s Diane. Na knize se mi líbilo, že i když se Diane začala pomalu vyrovnávat se smrtí své rodiny, tak stále na ni myslela. Nezapomněla na manžela ani na dcerku a stále je měla na paměti. Její výtky, že vlastně manžela podvádí, když pomyslí na jiného, měla jsem pocit, že kdybych byla Diane já, také bych na to takhle hleděla.

Edward byla postava, kterou jsem vlastně vůbec nechápala. Ačkoliv své tajemství odkryl v závěru knihy, nijak jsem si nedokázala odůvodnit jeho chování. Sice hned v úvodu všem musí být jasné, že Diane se zakouká do Edwarda, stále jsem nevěděla, co si o něm mám myslet.

Kniha se mi četla velmi rychle. Stránky mi plynuly pod rukama a děj pěkně ubíhal. Ačkoliv nejvíce děje bylo na začátku a možná trochu na konci, prostředek tak nějak uvíznul na jednom bodě.

I přesto ale knihu z pohledu Diane hodnotím celkem kladně.

Tento milostný a nešťastný příběh se mi líbil, možná to bylo mým citovým rozpoložením, nebo nutnou potřebou milostného příběhu, ale mně se tento jednoduchý román líbil.

A závěr? Přiznám se, že závěr se mi z knihy velmi líbil a seděl k ději a vývoji událostí perfektně. Akorát jsem měla po dočtení pocit, že to skončilo poměrně otevřeně. A záhy jsem zjistila, že skutečně existuje ještě další díl. Takže mi bylo jasné, jaký happy end v dalším díle bude následovat. Možná jsem byla i trochu zklamaná ale pokud kniha u nás vyjde, asi si stejně přečtu poračování.

Co mě na knize velmi štvalo? Rozhodně cigarety. Hrdinové většinu knihy stále dokola kouřili. Název knihy navíc zcela nesouvisel s dějem. Kavárna byla v knize jen okrajově zmíněna a nijak jsem neměla pocit, že by hrdinka ráda četla nebo měla ve velké oblibě kávu. Milá a smutná jednohubka, která se dá rozhodně přečíst za jedno odpoledne zaujme spíše starší čtenářky nebo citově rozpoložené duše.


"Buď v klidu, máme celý večer na to, abychom se mohli lépe poznat, ale je tu jedna věc, kterou ti musím říct."
"Jsem jedno ucho," odpověděla a zamrkala.
"Mezi námi by to nikdy neklapalo."
"Ó! Takhle rychle mě ještě nikdy nikdo doháje neposlal.Smrdí mi z pusy? Mám něco mezi zuby?"
"Ne, ale nemáš nic mezi nohama."

70%

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka Inka | Web | 18. srpna 2016 v 8:26 | Reagovat

Hm, nevím, zda bych tohle ve svém současném rozpoložení dala, přestala jsem nedávno kouřit, ze dne na den....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama